Vždy jsem si o sobě myslel, že jsem skvělý posluchač, ale když jsem začal cvičit, abych přijímal hovory na Národní linku prevence sebevražd, rychle jsem si uvědomil, že se mám co učit.
Přihlásil jsem se jako dobrovolník do místního krizového centra v Texasu, abych si vylepšil životopis pro maturitní přihlášky (chci se stát poradcem). Ale abych byl upřímný, o sebevraždě ani duševním zdraví jsem toho moc nevěděl. Poté, co jsme absolvovali kolo rozhovorů, jsme se dostali k 10týdenní tréninkové části. Naučil jsem se, jak vypadá skutečné „aktivní naslouchání“: neustále se vyhýbat konverzaci o sobě a poskytnout osobě na telefonu kontrolu nad vlastní situací místo toho, aby se mu snažila říct, co má dělat. (Příbuzný: Olivia Munn právě zveřejnila silnou zprávu o sebevraždě na Instagramu)
Byl jsem nervózní, když nadešel čas odpovědět na můj první hovor, a přesto jsem někdy nervózní. Budu se neustále ptát: Opravdu jsem jim pomohl? Podaří se jim splnit akční plán, který jsme vytvořili? Existují určité situace, o kterých jsem při těchto hovorech slyšel a které samozřejmě znesnadňují vztah k osobě na druhém konci. To proto, že jsem nikdy nemusel procházet tím, co popisují. Uvnitř si říkám „Ach můj bože; je to tak strašné, ani nevím jak
Já by to přežil. “Jako poradce se nejen musím zdržet vyjadřování těchto myšlenek, musím jim dát důvěru, aby se přes to dostali. Musím se soustředit na svou jednu velmi důležitou práci: pomoci jim rozhodnout se nespáchat sebevraždu. Musím jim pomoci najít vlastní alternativní řešení.Tato zkušenost přinejmenším opravdově otvírala oči. Než jsem se stal dobrovolníkem, nechápal jsem, jak je duševní nemoc rozšířená. Předtím jsem měl představu o SZO Myslel jsem, že trpím duševní nemocí. Měli nějaké trauma z dětství, něco, co se jim stalo atd. Ale dostáváme spoustu hovorů od lidí, kteří jsou prostě ohromeni stresem každodenního života. Mluvil jsem s lidmi, kteří se navenek zdají být úspěšní a šťastní, ale kteří vnitřně trpí obrovskou zátěží nebo stresem.
Proto je tak důležité odbavit se u lidí, které znáte. Riskujte nepříjemný rozhovor. Zeptejte se, zda jsou v pořádku, nebo zda by pro ně nebylo užitečné si s někým promluvit. (Příbuzný: O sebevraždě se už mlčím)
Také jsem si více uvědomil, jak se chovám k cizím lidem. Například bych nechtěl být řidičem se silničním vztekem, který odřízne matku s poporodní depresí a přidá jí do dne ještě jeden problém. A naopak, nikdy nevíte, jak malé, ale laskavé nebo trpělivé gesto může někoho pozitivně ovlivnit. Mohlo by to změnit celý jejich den. Mohla by to být věc, která je udržuje naživu.
To, co bylo původně snahou zlepšit mé vyhlídky na grad školy, mi nakonec prospělo způsoby, které jsem si nikdy nedokázal představit. Po každé čtyřhodinové směně opouštím centrum krizových sebevražd s pocitem obnovy, protože jsem někomu pomohl, i když osobně jsem měl na zavolání těžké časy. Dalo mi to další smysl života a mám pocit, že mi to celkově pomohlo stát se lepším člověkem.
Hodně jsem přemýšlel nad tím, proč míra sebevražd v USA stoupá a co se přesně děje. (Více o epidemii čtěte zde: Co každý potřebuje vědět o stoupajících sebevraždách v USA) Existuje tolik možných proměnných, které by mohly být zodpovědné za nárůst, ale bez ohledu na to je to naše zodpovědnost udržovat otevřený dialog o sebevraždě na veřejnosti (a v soukromí, pokud cítíte, že někdo potřebuje vy).
Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebují pomoc, zavolejte na číslo 1-800-273-8255 na linku národní prevence sebevražd nebo napište na číslo 741741 nebo chatujte online na suicidepreventionlifeline.org.