Od střelby na Sandy Hook uplynulo pět let. Nerad o tom dni mluvím. Vyprávěl jsem ten příběh tolikrát a nemůžu se stále znovu traumatizovat. Není to zdravé. Ale z vlastní zkušenosti, kdy jsem kvůli hromadné střelbě ztratil svého syna Dylana, znám šok, vztek a popírání, kterými rodiče v Parklandu procházejí. Celý jejich svět byl vyrván zpod jejich nohou. Potýkají se s obrovským zármutkem z vědomí, že už nikdy neuvidí své dítě, které tak milují. Žádný rodič nechce přemýšlet o tom, že by se pokusil naplánovat pohřeb svého dítěte. Může to být velmi paralyzující, což pro některé lidi znamená úplné vypnutí. Ostatní lidé chtějí mluvit velmi brzy a velmi jasně. Byl jsem rodič, který chtěl mluvit.
Týden po střelbě na Sandy Hook, na pohřbu mého 6letého syna Dylana, jsem začal mluvit o změně, která se měla stát. Tehdy jsem nevěděl nic o násilí ze zbraní, ale chtěl jsem zajistit, aby to nikdo nemusel znovu podstupovat. To mě přivedlo do komunitní skupiny Sandy Hook Slib. Pomohl jsem založit organizaci měsíc po natáčení a od té doby jsem na této cestě, kdy jsem se snažil přijmout tragédii a proměnit ji v něco transformačního, abych pomohl ostatním.
Naše poslání je docela jednoduché: zastavit násilí ze zbraní, než začne. Víme, že násilí ze zbraní – ať už jde o sebevraždu, domácí násilí, násilí gangů nebo hromadnou střelbu – je lze předejít, protože téměř za všech okolností již existují známky a signály [problémů] předem. Učíme lidi, jak tyto příznaky rozpoznat a jak zasáhnout, aby situace neeskalovala k násilí. Sandy Hook Promise už je na mnoha školách na Floridě a už nějakou dobu jsme mluvili s Broward County [Parkland's county] o tom, abychom tam naše programy přenesli. To je to, co děláme. Ale to není důvod, proč jsem šel dolů do Parklandu den po střelbě na střední škole Marjory Stoneman Douglasové. Šel jsem do Parklandu jen s tím, že jsem chtěl sloužit jako člověk a jako rodič, který zažil něco podobného.
Poděkování: S laskavým svolením Nicole Hockley
SOUVISEJÍCÍ: Přežil jsem střelbu v parku. Zde je důvod, proč jsem připraven vrátit se do školy
Setkal jsem se s představiteli města a poskytl jsem spojení s úředníky ve školní čtvrti Newtown [okres Sandy Hook Elementary School], kteří si tím už prošli. Doufal jsem, že by mohli poskytnout návod, protože neexistuje žádná příručka, jak se vypořádat s hromadnou střelbou. Musíte rychle přemýšlet o věcech jako: ‚Jak budeme komunikovat? Jak budeme podporovat rodiny obětí? Jak pomůžeme studentům vrátit se do školy? Jak se vypořádáme s přílivem podpory a terapie a s lidmi, kteří chtějí psát dopisy a posílat soustrast a dary a veškerý obecný dosah?'Je tu tolik dobré vůle, která se vlévá do komunity po něčem takovém se děje. Ale dá se toho hodně zvládnout. Chtěl jsem pomoc.
Setkal jsem se také s několika přeživšími. To bylo mocné. Musím se přiznat, že když poprvé přišla žádost, abych byl součástí rozhovor CBS s přeživšími Cameronem [Kasky] a Sophie [Whitney] jsem zpočátku řekl ne. Byl jsem velmi nervózní z toho, abych udělal rozhovor a aby to bylo vnímáno jako nějaká inscenovaná věc. Nikdy nechci nikoho zneužívat – pamatuji si, jaké to je. Nechci, aby se po těchto dětech nebo jiných přeživších plazili lidé. Musíte nabídnout svou pomoc za jejich podmínek a setkat se s nimi tam, kde jsou. Což je důvod, proč, když mi znovu zavolali, že konkrétně Cameron se se mnou opravdu chce setkat, nakonec jsem souhlasil.
Na jednu stranu pro mě bylo těžké se s nimi setkat, protože vím, co zažili, mám cit pro cestu před nimi a chápu, jak těžké je vypořádat se s traumatem o samotě – nevadí, když kvůli tomu zvýšíte hlas změna. Vzbudilo to ve mně matku. Jsou to 17leté děti a slovo „dítě“ nepoužívám lehce. Chtěl jsem je jen držet a obejmout a chránit je před vším, co přichází na řadu. Na druhou stranu bylo úžasné se s nimi setkat, protože do problému vnášejí tento jedinečný hlas. Mají tolik energie, elánu a odhodlání. A to, jak se organizují na sociálních sítích, je fenomenální. To množství dětí, které přimělo vstát a říct: „Hej, vy dospělí jste to nepochopili správně. Takže teď vám říkáme, že potřebujeme, abyste udělali něco pro záchranu našich životů,“ chci říct, to je mocná věc. Je to mnohem silnější než rodič, který se zastává dítěte, které ztratil, protože dítě, které se za něj zastává, má jinou energii a pocit naléhavosti.
Poděkování: S laskavým svolením Nicole Hockley
SOUVISEJÍCÍ: Melania Trumpová pochválila teenagery z Parklandu, kteří pochodují proti zásadám kontroly zbraní jejího manžela
V posledních několika letech je od lidí za [hnutím za bezpečnost zbraní] stálejší hluk a hlasitost, která roste s každou střelbou. Je to hrozné to říct, ale myslím si, že kdyby se Sandy Hook nestalo, možná bychom nezaznamenali stejnou úroveň reakce na Parkland, jakou vidíme právě teď. Po pěti letech jsme tu znovu. Neudělali jsme dostatečný pokrok. Neděláme správné věci, abychom ochránili naše děti. To jsou všechny ty děti, které byly na základní škole, když se Sandy Hook stal, zažily celý svůj život – školní střelby a cvičení aktivních střelců. Zdá se, že jsme stavěli k tomuto bodu zlomu. Nesnáším, že je mrtvých 17 lidí, kteří nemuseli zemřít, kdybychom se jako země dali dohromady rychleji. Ale myslím, že jsme konečně tady a opravdu připraveni na změnu – prostě to nepřijde tak rychle, jak bychom chtěli.
VIDEO: Maminka Sandy Hook, Nicole Hockleyová se dostala na seznam 25 žen, které mění svět
Než bude moci následovat politika, musí se nejprve změnit puls národa. Protože ve skutečnosti vše, co politika dělá, je posílení chování, které jste již vytvořili. Prevence násilí ze zbraní se buduje na místní úrovni, aby byla připravena na politiku a politiku, kterou bude následovat. To je to, co uvidíme před volbami v polovině období a volbami v roce 2020. Přemýšlejte o tom, děti z Parklandu a generace, které přivádějí k otázce bezpečnosti zbraní, budou brzy ve věku volit, pokud ještě nejsou. Myslím, že v brzké době dojde k většímu legislativnímu pokroku, než tomu bylo v posledních letech, což je dobře. Musíme si ale pamatovat, že jsou to stále relativně malé krůčky k většímu cíli, kterým není kontrola zbraní – je to jen udržení našich dětí v bezpečí. Zapomeňte na odnášení zbraní. Zapomeňte na to, že byste lidem dávali více zbraní. V naší zemi máme spoustu zbraní a máme problém s přístupem. Jak to můžeme opravit? To musí být zaměření.
Právě teď se těším na Pochod za naše životy. Můj syn [Jake] a moje máma se mnou pojedou do DC. Bude to velký den. Myslím, že by to mohl být největší pochod, jaký naše země za dlouhou, dlouhou dobu zažila. Je vzrušující, co se děje v D.C. a ve všech ostatních městech, kde budou pochody. To je významné. Musí to být.
— Jak bylo řečeno Shalayne Pulia