Lindsey Vonnová vyrazí na sjezdovky na olympijských hrách v roce 2018, ale cesta 33leté hráčky do Pchjongčchangu nebyla jednoduchá. Kromě 80 vítězství ve Světovém poháru a dvou olympijských medailí si připsala dvě zranění, která hrozila ukončením její kariéry. Vonnová zde vypráví, jak se fyzicky i duševně zotavila, aby se vrátila silnější než kdy předtím.
Vždy jsem byl velmi cílevědomý – ve své kariéře i v životě obecně. Jsem náhodou ten typ člověka, který neustále posouvá hranice, ať už lyžuji nebo řídím auto. Takže je pro mě těžké říct, jestli se někdy tlačím také daleko. Na mistrovství světa v roce 2013 jsem havaroval, roztrhl si ACL a MCL a měl za následek zlomeninu tibiálního plató. To byl začátek dlouhého seznamu zranění. Ale probojoval jsem se zpátky a rozhodně jsem se cítil připravený na olympiádu v Soči v roce 2014 – dokud jsem si těsně před hrami znovu neroztrhl ACL. Zkoušel jsem na něm dál lyžovat, což nedopadlo dobře. Nakonec jsem způsobil další poškození, což vedlo k nejtěžšímu dvouletému období mé kariéry, když jsem se propracoval zpět k tomu, abych mohl chodit a pak lyžovat.
Bylo zničující zmeškat olympiádu v Soči, když už jsem tak tvrdě bojoval, abych se z ní vrátil stejný zranění. Bylo to docela depresivní a bylo těžké vylézt z místa, kde jsem byl. Byla to opravdu myšlenka, že budu lyžovat a být znovu na hoře, co mě drželo dál, a tvrdě jsem pracoval, abych se tam vrátil. Nevím, kde bych skončil, kdybych tento cíl neměl.
Kredit: Shaun Botterill/Getty Images
SOUVISEJÍCÍ: V olympijské vesnici jsou kondomy neomezené a Švýcarský dům pořádá ty nejlepší večírky
Po hodně fyzioterapii jsem zase mohl lyžovat. Ale to nebyl konec. Méně než dva roky po návratu na sjezdovky jsem v listopadu 2016 znovu havaroval, tentokrát to mělo za následek spirální zlomeninu pažní kosti s poškozením nervů. Několik týdnů jsem necítil v ruce. Bylo to asi to nejděsivější zranění, jaké jsem kdy měl, protože mi nikdo nedokázal říct, jestli se mi vrátí funkce ruky. Neuměl jsem psát; Nemohl jsem vyhláskovat své jméno; Nemohl jsem jíst jídlo; Nemohla jsem si ani učesat vlasy.
Bylo opravdu těžké zůstat pozitivní, ale měl jsem štěstí, že jsem měl velkou podporu od přátel a rodiny. Moje sestra tam byla se mnou na operaci a opravdu se o mě starala, ukládala mě do postele a dělala mi jídlo. Moje fyzioterapeutka Lindsay Winningerová mě vytáhla z postele, když jsem se necítila, že to dokážu. Byl jsem tak na dně. Nakonec jsem si pořídil psa Lea, kterého srazilo auto. Měl také problém s kolenem, takže jsme byli společníci.
SOUVISEJÍCÍ: Zde je náhled na nejlepší zimní olympijské uniformy 2018 z celého světa
Když se vracíte po zranění, musíte se soustředit na malé krůčky a malá vítězství. Je příliš frustrující myslet dlouhodobě. Některé dny jsou lepší než jiné a je mnohem jednodušší je psychicky zvládnout, když se soustředíte na daný okamžik. Těsně po operaci se toho moc dělat nedá, takže zpočátku jde především o cvičení rozsahu pohybu a manuální terapii. Jak postupujete, začnete pracovat na síle. Po zranění paže jsem trávil pět hodin denně prací na rozsahu pohybu a snažil jsem se vrátit cit zpět do svých rukou. Strávil jsem hodně času ve vířivce, protože to zvyšuje cirkulaci nervu a snažil jsem se aktivovat prsty. Některé dny by mým cílem bylo jen ohnout ukazováček a sedět ve vodě a soustředit se na pohyb.
I když rehabilitace nebyla tak fyzicky náročná, byla vždy velmi psychicky náročná. Dáváš do toho všechno, co máš. Od prvního zranění bylo mým cílem vrátit se silnější, než jsem byl předtím. Samozřejmě u zranění nikdy nevíte, jestli to zvládnete. Ale byl jsem vytrvalý a nikdy jsem se nevzdal, a to mi pomohlo dostat se zpátky na vrchol. Fyzicky se to rozhodně podepsalo na mém těle. Je to neustálý boj. Ale moje zranění mě udělalo mnohem silnější jako člověka – jsem psychicky mnohem tvrdší, než jsem byl předtím.
V lednu 2017 jsem mohl konečně zase lyžovat a myslet na trénink na olympiádu 2018. Nyní musím každé ráno zahřát koleno, a pokud chci tvrdě trénovat, musím se ujistit, že se starám o svá minulá zranění. Pořád o tom přemýšlím.
Kredit: Jason LaVeris/FilmMagic
SOUVISEJÍCÍ: Toto rozkošné duo bratra a sestry Ice Dancing Duo se chystá ovládnout olympiádu od Storm
Rozhodně si teď víc uvědomuji své tělo a to, čeho je schopné, než jsem byl předtím. Vím, co bych měl a neměl dělat. Letos v létě jsem dělal dvě fyzioterapie denně, pět nebo šest dní v týdnu. Jakmile jsem začal znovu lyžovat, dělal jsem tři až čtyři hodiny ráno a pak jsem odpoledne pár hodin cvičil. Teď, když jsem v závodní sezóně, se snažím stihnout alespoň dva zdvihy za týden. Nikdy není den, kdy bych něco nedělal – buď závodím, lyžuji, v posilovně, nebo se odpoledne zotavuji. V sezóně moc volna není.
Když netrénuji nebo nelyžuji, trávím čas se svými psy. Měly obrovský pozitivní dopad na mé uzdravení a můj život obecně. Dva roky poté, co jsem dostal Lea, jsem dostal dalšího psa jménem Bear. Nyní cestuji se svým malým králem Charlesem jménem Lucy. Pomáhá mi relaxovat na cestách, což je pro mě nejtěžší období. Jste stále mezi lidmi, ale na konci dne jste ve svém hotelovém pokoji a jste sami – což je docela depresivní. Takže mít ji nablízku mi trochu pomáhá uvolnit se a pak se každý hotel cítí jako doma, protože tam je. Obvykle se dívám Zákon a pořádek, zvláště když mám špatný den. Z nějakého důvodu to prostě dělá svět lepším a pak se cítím lépe.
SOUVISEJÍCÍ: Ohrdnutý bývalý gymnasta Larry Nassar odsouzen na 175 let za sexuálně zneužívající dívky
Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu a vím, že se na tyhle olympiády dostanu a že všechno dopadne tak, jak má. Přesto jsou závody na lyžích ze své podstaty nebezpečným sportem. Bez ohledu na to, jak moc se snažím být opatrný a bezpečný a příliš neriskovat Všechno čas, je to stále nebezpečné. To je součást práce a vím, že je to možné. Jsem si na 99 procent jistý, že tento rok bude moje poslední olympiáda. Moje tělo prošlo ždímačem a nejsem si jistý, jak dlouho ještě budu moci lyžovat. Ale budu se snažit lyžovat, dokud to půjde. Neustále mě inspiruje někdo jako Roger Federer, protože ho mnoho lidí odepsalo, když se před pár lety potýkal se zraněními. Všichni si mysleli, že skončil, ale vrátil se a má 20 grandslamových titulů. Taky mi toho v sobě ještě hodně zůstalo.
Přes všechny vzestupy a pády mé kariéry mě moje zranění udělala mnohem silnějším, než bych byl, kdybych pokračoval ve vítězství bez jakýchkoli překážek. Kvůli nepřízni osudu si opravdu ceníte všeho, co máte – a já jsem opravdu šťastný, že mohu každý den lyžovat a dělat to, co miluji.
—Jak řekl Samantha Simon