Jerry Harris o životě po rozveselení

Dokumentární seriály Netflixu Jásotbyla hitem z nesčetných důvodů: Kromě uvedení nezasvěcených do světa soutěžního cheerleadingu nám dala přátelství, drama, oddanost, zlomené kosti a skutečné spojení. Přijďte si užít ohromující omílání a riskantní podlahové rutiny, ale zůstaňte pro 20letého Jeremiaha Harrise, známého jako Jerry, největší dar ze všech. Není divu, že tomuto lidskému medvídkovi propadl celý svět. Harris je považován za krále „mat talk“ – způsob, jak motivovat své spoluhráče tím, že na ně křičí slova potvrzení, když dělají svou rutinu. Kdo to teď nepotřebuje?

Od svého televizního debutu v lednu, Harris byl na Dnešní show, na Oscarech a na jevišti s Oprah Winfrey. Je tak žádaný, že už má dokonce agenta. Ve stylu odcestoval do svého kampusu Navarro College v Corsicaně v Texasu, aby v 8:00 natáčel tuto vznikající legendu. Středa (jediný čas, kdy se nám vešel do svého nabitého rozvrhu, který zahrnuje i domácí úkoly a přísné cvičení relace). Až bude prostoj, Harris to vezme. „Jsem extrovert s introvertními vlastnostmi,“ říká. S jeho poslední soutěží povzbuzování, NCA Collegiate National Championship v Daytona Beach na Floridě,

Jak se cítíte vy a vaši spoluhráči? Je mi líto Daytony.

S mými spoluhráči jsme zlomení u srdce, že naše jediná soutěž byla zrušena. Celý rok jsme se na tuto akci připravovali, takže jsme z toho zničení. Přejeme si, abychom měli příležitost ukázat světu, na čem pracujeme.

To je tak těžké. Kde tím zůstal Mat-Talk Jerry?

Mat-Talk Jerry a obyčejný Jerry jsou jiní. Mají různé energie. Když si udělám čas na odpočinek, jsem velmi tichý a držím se v ústraní. Spousta lidí to těžko chápe. Když jsem se svými přáteli a poznávám nové lidi, říkají: "Jsi velmi tichý" a já: "Jo, odpočívám, děkuji." Nebudu ti křičet do tváře.

Máte za sebou bláznivý rok. Jsi unavený?

Umm...ano! Ani si nebudu oblékat přední část: jsem unavený. Ale víš, tvrdě jsem pracoval. Zvládnu to. To je ta největší věc na tom být tady [v Navarru]. [Náš trenér] Monica [Aldama] vždy říká: "Dobře, pokud jsi unavený, pojďme dál tlačit."

Co se stane, když to nechcete udělat?

Opravdu se jen snažím opřít o své spoluhráče a prosadit se. Vždy jsem věděl, že tato zkušenost nebude trvat věčně a ne vždy budu unavená. To byl poslední tlak. Opravdu není nic, co bych změnil.

Toto je naše téma Krása. Co pro tebe znamená krása?

Kráska je někdo, kdo je laskavý a projevuje velkou vděčnost. Je to osobnost, která může milovat každého. Mám pocit, že make-up nedělá krásu. Přirozená krása je tam, kde je.

Přirozený rytmus!

Přirozený rytmus! Lidé toho tolik nepotřebují; stačí mírný úder.

SOUVISEJÍCÍ: Beanie Feldstein obdržel inspirativní video od Jásotje Jerry Harris

Připadá mi to jako opak toho, co svět veselí obvykle vyžaduje. Členové vašeho týmu dělají řasy, obličej atd. Je to jen součást dohody?

To je to, co děláme v našem sportu. Je to způsob, jak přimět dívku trochu víc vyskočit na pódium. Soudci jsou pravděpodobně 200 až 300 stop daleko. Nemohou ani vidět [naše tváře]. Make-up je zviditelní.

Kdy se cítíš nejkrásnější?

Když sedím v [make-up] křesle a někdo mi dělá panenku. Ale obvykle jsem na tréninku nebo na konci. Nepoužívám make-up, takže nemám kosmetickou rutinu. Jen si umývám obličej. Když sedím v křesle, cítím se krásně.

Když jste byl mladší, kdo byli lidé, kteří vám byli příkladem krásy?

Moje matka [Lizzie Bowmanová, která zemřela na rakovinu plic v roce 2016]. Měla dobré srdce. Byla velmi milá, velmi upřímná a měla skvělý smysl pro humor. Vždy se snažila pochválit další osobu a nesoustředila se na to, aby nutně dostala kompliment zpět.

Vidím to na tobě. Dáváš hodně. Vrátí se ti to?

Jo, rád dostávám komplimenty! Vždycky říkám: "Děkuji." Pokud to dostanu, hned ti to vrátím. Mnoho lidí to nedělá, ale více z nich by mělo. Nemusí to být stejné. Mohlo by to být například: "Miluji tvé vlasy!" na "Miluji tvůj outfit!"

Byly nějaké celebrity, které vás inspirovaly?

Raven-Symoné, protože jsem se díval To je tak sobecké mnoho. Gabrielle Union v Bring It On. Udržela to. Beyoncé, samozřejmě. Jen hodně černých královen. Vždy mě přitahovaly dívky, které byly zplnomocněné, které vyžadovaly pozornost.

Ztotožnili jste se s nějakými černochy?

Nemyslím si, že jsem byl skutečně schopen vidět sám sebe na jiných místech nebo vidět někoho, kdo mě byl příkladem.

Jaký je to pocit žít tady na koleji? Být černoch na jihu je věc, kterou je třeba uznat.

Monica vytvořila velmi bezpečný prostor pro nás všechny. Každý v komunitě respektuje roztleskávačky. Je to otevřené prostředí pro každého, kdo chce být tím, kým chce být, pokud je schopen dokončit svou práci. Od vnější komunity nebo dokonce od ostatních roztleskávaček nebyly žádné špatné časy. Každý respektuje každého. Byl to prostor, kde můžete být sami sebou. Vracíme také komunitě. Chodíme do základních škol; děláme pátky o páté, kdy vstáváme brzy a děti, když jdou do školy, dáváme ránu.

To je teď tak roztomilé a tak potřebné. Stalo se vám toho tolik. Jaké byly vrcholy a pády?

Všechno se dělo tak rychle, že se chvílemi skoro ztrácím. Snažím se jen sedět a užívat si, co se děje. Vrcholem by museli být Oscary [kde sloužil jako korespondent na červeném koberci Show Ellen DeGeneres]. To bylo skvělé.

Jásot opravdu zaměřený na váš osobní příběh i na příběhy vašich spoluhráčů. Jaký to byl pocit sledovat některé z těchto příběhů v televizi? Věděli jste to předem?

Měl jsem trochu předchozí znalosti, ale neznal jsem podrobnosti. Nikdo opravdu nechce mluvit o tom, čím si prošel. Snaží se to zastrčit a ukrýt. Neznal jsem podrobnosti příběhu všech a oni neznali podrobnosti mého. Všichni jsme se o sobě navzájem učili.

Bylo pro vás snadné se takhle otevřít?

Neřekl bych, že to bylo snadné, to ne. Mým záměrem nebylo dát to tam jen kvůli tomu. Mým záměrem bylo dát to tam, abych, doufejme, inspiroval ostatní. Chtěl jsem dát lidem vědět, že pokud procházejí něčím podobným, mohou to překonat a být tím nejlepším člověkem, jakým mohou být, a dělat, co chtějí. To byl můj záměr – inspirovat dalšího člověka.

Byly vystřižené scény, které jste si přáli zařadit?

Přál bych si, aby předvedli opravdu dobré výkony, jaké jsme měli, jako ten v Dallasu na Southern Methodist University. Vypadalo to [v show], jako by se lidé hodně zranili z pyramid, ale měli jsme spoustu dobrých, kde všichni bili. Neházeli jsme jen tak někoho kolem sebe. Chceme ukázat to dobré, ale bohužel to nevybuduje příběh tak, jak by jej každý chtěl vidět.

Co bude dál?

Po tomto? Nevím. Naštěstí mi už výstava přinesla spoustu příležitostí. Jen se chopím těch, které mi přijdou do cesty. Opravdu nemám zájem o nic jiného než o fandění.

Fotografie: Martin Schoeller. Styl: Stephanie Pérez-Gurri.Péče: Heidi Bowles. Místo: Navarro College, Corsicana, Texas. Spoluhráč: Allie Ross.

Pro více takových příběhů si vyzvedněte květnové vydání Ve stylu, k dispozici na novinových stáncích, na Amazonu a pro digitální stahování 17. dubna.