Vždycky jsem věděl, že na mém čichu je něco trochu neobvyklého. Je (a vždy byl) cukavý, jako surový, obnažený nerv. Když jsem byl dítě, vyhlídka, že uvíznu v malém výtahu se starou dámou a jejím škodlivým oblakem parfému, mi stačila, abych propukl v úly. Obzvláště těžké jsem měl s kořeněnými vůně...
Pokračovat ve čtení