Jako nebinární spisovatelka, která si udělala kariéru reflektováním svých zkušeností s genderem, je jen málo věcí, o kterých mám problém mluvit na veřejnosti. mluvím o můj seznamovací život (nebo jeho nedostatku), o snaze cítit se bezpečně na pánské toaletě, o rozhodnutí nepokračovat v lékařském přechodua o tom, jak reagují na mě děti cizích lidí když jdu kolem. V březnu vydávám své první paměti, Sissy: Příběh o příchodu pohlaví. Brzy se můj život stane doslova otevřenou knihou.

Navzdory vší té upřímnosti jsou některé věci, které se stále snažím veřejně pojmenovat, jako hlavní z nich je to skutečnost, že i přes to, že mě přijímá takovou, jaká jsem (po nějaké práci, časem), stále někdo z mé rodiny drží velmi konzervativní politické přesvědčení – dokonce i takové, které specificky zbavují volební právo lidi, jako jsem já. Žádná míra otevřenosti nebo transparentnosti mého života to neumožňuje snadno přiznat.

Tady je věc: miluji tohoto člověka. Jsou to někdo, kdo mě sledoval vyrůstat a kdo mi fandí a kdo je nadšený, když v životě uspějem, a zničený, když se mi nedaří. Na mezilidské úrovni udělali obrovské pokroky od prvotního odmítání mé genderové identity až po to, že je jim nyní příjemné vycházet se mnou na veřejnost v šatech. Postupem času se jejich pohled na mou identitu proměnil o celých 180 – nebo, máme-li být upřímní, prudký obrat o 90 stupňů. Dnes plně akceptují skutečnost, že jsem trans, vědí, že píšu knihu o své cestě s genderem, a jsou autenticky šťastní, že budu publikovanou autorkou. Zrovna tento týden jsme slavili, že jsem dokončil nahrávání své audioknihy; byli na mě hrdí a jásali po telefonu, když jsem jim volal, abych jim řekl novinky.

click fraud protection

Tato mezilidská afirmace je v příkrém rozporu s jejich politickými názory. Zatímco jejich osobní podpora pro mě se v průběhu let zvýšila, jejich podpora pro hyperpravicové politiky také vzrostla. Poháněni denními dávkami Fox News, jsou jako nikdy nemravní o prezidentovi, který se snaží vymazat trans a genderově nekonformní lidi, jako jsem já. Nevím, jak řeší kognitivní disonanci toho všeho, ale nějak k tomu našli cestu potvrdit svou totožnost osobně a zároveň hlasovat pro lidi, kteří mi chtějí odebrat právo na existovat. Je to přinejmenším nepříjemná směs – a ta mě vyzývá, abych se dál objevoval.

S blížícími se prázdninami na to nemůžu nemyslet. Svátky mohou být těžké pro queer a trans lidi vracející se domů. Schopnost jít domů a shledat se s rodinou však stále existuje privilegium, které mnozí z nás považují za samozřejmost.

Pro mnohé z nás může návrat domů znamenat konfrontaci s našimi násilníky. Může to znamenat vyvolání minulých traumat, se kterými nejsme připraveni se vypořádat. Pro lidi, kteří jsou politicky přemístěno nebo bez dokladů nebo jejichž domovy jsou zpustošeny politickým násilím, návrat domů nemusí být ani možný. Nenaznačuji tedy, že by někdo měl povinnost přes svátky navštívit rodinu, pokud by to mělo za následek emocionální nebo fyzickou újmu. Neříkám, že každý má možnost jít domů. Říkám, že pro ty z nás, kteří jsou schopni, může být návrat domů tím nejmocnějším politickým nástrojem, který máme, dokonce – a možná zvláště - když je to těžké.

Příliš často v politicky heterogenních rodinách „řešením“ je ticho. To je určitě taktika, kterou jsem v průběhu let používal. Nemluvím o politice u díkůvzdání nebo vánočního stolu, protože to nesnesu. Protože se zdá, že to vždy, vždy, vždy vyústí v boj. A tento boj znovu aktivuje posranou rodinnou dynamiku, která nám připomíná minulé trauma, a někdo nevyhnutelně začne plakat.

SOUVISEJÍCÍ: Rozhodně začínám boj s tátou na Den díkůvzdání

Ale nechci se vzdát. Nechci se vzdát někoho, koho miluji, ani mu dovolit, aby se vzdal jiných, jako jsem já. Nechci se vzdát někoho, kdo mě miluje. A i když vím, že možná nikdy nebudeme schopni vidět z očí do očí politicky, zajímalo by mě, zda bychom mohli být schopni ten rozdíl zúžit; kdybychom byli schopni přejít z propasti k něčemu menšímu – trhlině, trhlině, prosté mezerě.

Když se podívám zpět na minulé rozhovory, vím, co nefunguje. V minulosti jsem tuto osobu vyzval pouze v reakci na něco, co řekl. Nesedíme si k diskusi. Nezačínáme na neutrální půdě. Místo toho je to okamžitý boj. Řeknou něco ošklivého o imigrantech nebo lidech s nízkými příjmy nebo o Číně, a tehdy zasahuji. Tehdy se snažím vysvětlit, že podle mého názoru se na věci nedívají spravedlivým způsobem. Až na to, že do té doby obvykle nejsem tak výmluvný nebo srdečný. Jsem zuřivý a rozzlobený a útočím, a to není nikdy dobré místo pro transformační rozhovor.

Letos se chystám zkusit něco nového. Letos nebudu čekat, až u večeře řeknou něco ošklivého. Ještě si najdu čas si s nimi promluvit. Budu v této věci proaktivní a klidný. Udělám něco sladkého, jako je vezmu je na kafe nebo jim namažu záda, a pak vytáhnu politiku.

A místo abstraktní konverzace o politice to udělám osobní. Řeknu jim, že kvůli tomuto prezidentovi se jako trans osoba bojím víc. Budu mluvit od srdce a řeknu jim, že se obávám, že Trumpova transfobní rétorika a politický program někoho povzbudí, aby na mě zaútočil, když budu mít na sobě šaty. Řeknu jim, že se o svou bezpečnost bojím víc než kdy jindy. Že se vlastně docela bojím jít letos na jaře na své knižní turné, protože to znamená, že budu muset nosit šaty ve spoustě cizích měst s lidmi, které neznám. Obávám se, že někdo, kdo se cítí být Trumpem povzbuzen, vezme na sebe, že přijde na jednu z mých autogramiád a ublíží mi. Nebo mě uvidí procházet se v jejich městě a dát ránu pěstí nebo ještě něco horšího. Bojím se, že stejní lidé, kteří vlastní útočné pušky, jsou lidé, které Trump inspiruje k útokům na odlišné komunity. Řeknu jim, že se bojím – a že mě osobně přijímají jako nějakou výjimku, protože jsem v rodině, nestačí. Že se obávám, že lidé jako já budou stále více ohrožováni a biti a napadáni a zabíjeni.

A pak jim prostě dám prostor o tom přemýšlet.

Nevím, jestli to bude fungovat: Toto je nový přístup, ne vyzkoušená strategie. Ale v době, kdy je naše země rozdělenější než kdy jindy, zoufale hledám jiné způsoby komunikace. Odmítám věřit, že se lidé nemohou změnit. Odmítám uvěřit, že queer a trans lidé nemohou pomoci těm, kteří nás milují, růst. Odmítám uvěřit, že nemohu sdílet své něžné, bijící srdce s někým, koho miluji. Ve skutečnosti je to přesně to, co udělám. Drž mi palce.