Když Harry Elfont a Deborah Kaplan's Josie a Pussycats byl vydán před 20 lety tento týden byla reakce smíšená. Někteří lidé to viděli tak, jak to bylo, satira z hudebního průmyslu nenápadně – brilantně – parodující éru, kdy vládly MTV a Carson Daly. A jiní, no, myslím, že nepochopili jeho genialitu.
Byl to ženský, pop-music řízený, módní film s královnami filmů pro teenagery Tarou Reid, Rosario Dawsonováa Rachael Leigh Cook. Nebylo to přesně to, k čemu byla média 2000s přátelská. Jak to řekl Reid v telefonátu Ve stylu, v té době „ten film nikdo nedostal“.
Ačkoli jim bylo ještě velmi brzy 20 let, pro všechny tři herečky film přišel po jejich velkých přestávkách. Reid hrál v prvních dvou Prci, Prci, Prcičky filmy v letech 1999 a 2001 jako Vicky. Cook byl v roce 1999 roztomilou hlavní postavou Ona je všechnoa Dawson si udělala jméno v kultovní klasice z roku 1995 Děti před šesti lety. Všechny byly velmi odlišné herečky, ale společně vytvořily něco, co se v té době stalo oblíbenou klasikou pro určitou skupinu mladých lidí.
Pro ty, kteří zápletku neznají, udělám vše pro to, abych ji rozebral. Postavy jsou založeny na franšíze Archie Comics od Dana DeCarla. Ve filmové verzi jsou „The Pussycats“ garážová kapela, která nikdy nenahrála ani píseň. Náhodně je objeví zlý talentový agent Wyatt Frame (Alan Cumming) uprostřed ulice jedné noci po koncertu na bowlingu. Cílem Frame je, aby skupina nevědomky dělala hudbu pomocí podprahových zpráv, inzerce značek jako Pepsi a McDonald's, zlověstného schématu vytvořeného majitelkou labelu Fionou (Parker Posey). Film byl natočen – a zaměřuje se na – v době rozkvětu zjevného umístění produktu a reklamy v médiích. Žádná scéna se neobejde bez reklamy. Logo Starbucks je nalepeno na stěnu za dívkami, když vejdou do koupelny, a logo McDonald's je hlavním prvkem městského panoramatu, abychom jmenovali alespoň některé.
Nově přejmenovaní Josie and the Pussycats se přes noc proslavili – kvůli zprávám použitým v jejich písních. Poté, co bubeník Melody (Reid) a kytarista Valerie (Dawson) začnou chápat, že se něco děje, jsou vyřazeni z kapely a Josie (Cook) je jediný, kdo zůstane. Nakonec se však všichni znovu sejdou na závěrečné scéně, aby sundali Frame a Fionu a zahráli show pro vyprodanou arénu, na kterou bylo publiku vymýván mozek.
Film je tak chaotický, jak to zní, ale mnohem víc než to. Pro někoho, jako jsem já, kterému bylo 11, když to vyšlo, byla závěrečná scéna opakem jaké dívky byly v té době krmeny ze všech stran. Řekl nám, že je v pořádku být silný a sexy a zároveň módní a trochu směšný. A ano, stále znám každé slovo z písní.
Předtím jsem mluvil s Reidem, Dawsonem a Cookem a také s režiséry filmu Deborah Kaplan a Henry Elfont, o té obrovské závěrečné scéně, aby zjistili, zda pro ně film znamenal totéž, co pro ně mě. Upozornění spoileru: stalo.
Casting byl netradiční.
Tara Reid: Měl jsem smlouvu na tři snímky s Universalem, takže moje první filmy byly s nimi. První dva, které mi dali, byly Americký koláč 1 a 2. Třetí byl Josie a Pussycats. Takže se mi to docela osvědčilo. Kdysi vám dávali nabídky tří obrázků. Studia by se o vás postarali.
Rachael Leigh Cook: Z nějakého důvodu mě nepozvali na konkurz. Doufám, že to na filmu samotném nepoznáte. Deb a Harryho jsem potkal v jejich předchozím filmu Nemůžu se dočkat, na kterou jsem dělal konkurz, ale nebyl obsazen. Jsem opravdu rád, že [si na mě vzpomněli], když se chystali dělat Josie a Pussycats. Setkal jsem se s nimi a přečetl jsem si jejich neuvěřitelný přístup ke scénáři a byl jsem opravdu ohromen... zejména řešení franšízy Riverdale. A dodnes se divím, že mě do té role obsadili. Cítím se opravdu požehnaný.
Tara Reid: Když jsem byl obsazen, ani jsem neviděl scénář. Říkají: 'Chceme, abys hrál Melody.' Jsem jako, kdo je Melody? Neměl jsem tušení. Řekli mi, že můžu hrát hudbu a já si říkám: ‚Mám hrát na bubeníka? Nevím, jak hrát na bubny.“ A já si říkám: 'Spadnu, kdykoli mě uvidíš, jsem velmi nemotorný a budu hrát na bubny?' Ale Melody a já jsme nakonec spolupracovali. Byla to neuvěřitelná část, že jsem měl to štěstí hrát.
Harry Elfont: Tara právě byla uvnitř Prci, Prci, Prcičkya studio bylo velmi nadšené, že ji má ve filmu. Ostatní lidé však četli pro Josie. Zooey Deschanel vešla a zazpívala, přinesla mikrofon jako z magnetofonu, tento plastový mikrofon s visící šňůrou, a zazpívala nám.
Deborah Kaplanová: Myslím, že o Rachael z Universalu byl zájem. Bylo to jako: 'No, možná ji nedostaneme', takže tam byl pěkný seznam dívek, které četly i pro Josie.
Rosario Dawsonová: Osobně jsem miloval Josie a Pussycats tak moc kvůli komiksům a namyšleným [řádkům], takže jsem do toho šel a vedl to. Oni [Deb a Harry] jsou oba tak zábavní a tak brilantní. Všichni zúčastnění byli v tomto projektu skvělí a já jsem tak nadšený, že jsem toho součástí! Jsem ohromen, když slyším o některých hercích, kteří se ucházeli o roli Valerie.
Deborah Kaplanová: Než jsme se dostali do Rosaria, četli jsme spoustu lidí. To byla těžší role na obsazení. To byl ten, na který byli všichni, četli jsme Aaliyah, četli jsme Levé oko, četli jsme Beyoncé, jako blázen, když se podíváte zpět na castingové věci, je to ostuda zbohatlíků, kteří přišli.
Harry Elfont: Pokud bychom obsadili Levé oko, pak bychom si mohli dát rapovou přestávku uprostřed jedné z písní. Mohli bychom to opravdu trochu nasměrovat k jejím hudebním schopnostem, ale [Left Eye] takovou intenzitu přineslo. Neměla ten komediální nádech, který jsme opravdu chtěli najít. Tehdy jsme se setkali s Rosario v hotelovém pokoji v New Yorku a okamžitě jsme se na sebe podívali jako: 'Ó můj bože, to je ta žena.'
Ale byla to láska na první pohled.
Tara Reid: Všichni mluvili o Prci, Prci, Prcičky a další filmy, které jsem v té době dělal. Natočil jsem tolik kultovních filmů, které pokračovaly dál a dál a dál. Ale tohle je první film, který jsem natočil a který byl jen pro dívky. Byli jsme jen my tři, žili jsme v Kanadě, měli jsme čas svého života, žádní chlapci, jen dívky. Všechny jsme se staly jako sestry. Všechno jsme dělali společně. To se mi líbilo a oni byli tak dobří ve svých postavách. Chci říct, Rachael je na konci dne Josie. Je to ten nejlaskavější člověk, kterého jsem do dnešního dne v životě potkal. Ona je krásná.
Rachael Leigh Cook: Skvěle jsme si rozuměli, protože jsem si jist, že Tara vás už poctila našimi příběhy o tom, že zůstáváte vzhůru příliš pozdě a užíváte si náš offsetový čas stejně jako náš začátek a stáváte se rychlými přáteli. Byl to neuvěřitelný zážitek. Předtím jsem natočil film s velkou skupinou dívek. Byl to úžasný zážitek z propojení, ale nebylo to tak rychlé, intenzivní a zábavné jako pouto, které jsme v tom filmu vytvořili Tara, Rosario a já.
Rosario Dawsonová: Práce s Tarou a Rachael byla opravdu neuvěřitelná. Jsou to sestry a já je miluji. Oba byli tak přívětiví a byli tak obřími hvězdami, když jsem přišel na palubu – bylo šílené, jak to bylo moje první seznámení s kulturou paparazzi. Jsem tak rád, že se to stalo v době před sociálními médii, protože jsme si opravdu užili být spolu na natáčení a sblížili jsme se. V dnešní době je těžké vytvořit takové pouto, protože každý mizí ve svých telefonech. Bylo to tak silné a krásné, že jsme si hráli na nejlepší přátele a vlastně se tím stali, když jsme natáčeli.
Deborah Kaplanová: Bylo to jako mít dům plný náctiletých, opravdu se rozjeli jako gangbustery a poflakovali se po práci a před prací. Bylo to jen pohltit všechnu tu energii a ještě je nechat bavit.
Harry Elfont: Neexistuje žádná záruka, že máte tři herečky, které spolu spolupracují, že si budou všechny rozumět, ale opravdu to šlo. Stali se z nich opravdu pevně propletená skupina, bylo to jako velmi sesterské pouto. A ta část byla zábavná, jo. Ale občas jsme jim museli říct, aby se přestali smát a dostali se k samotnému úkolu natočit film.
Rachael Leigh Cook: Nebylo to pouto předurčené k pokračování ze dne na den, ten plamen hořel velmi jasně. Všichni jsme se vrátili k životu, který vypadá úplně jinak. Ale navždy pro ně budu mít v srdci velmi dostupný prostor.
Práce s Parkerem Poseym a Alanem Cummingem byla kouzelná.
Rachael Leigh Cook: Pamatuji si, že Parker vypadal trochu nejistě, jak široké jsou scény, ale myslím, že to fungovalo krásně a to je zásluha její i našich režisérů. Pamatuji si, že se s Alanem vždycky pohádali, měli nejlepší čas a navzájem se povzbuzovali, aby šli dál a dál.
Tara Reid: Koukáme na Alana a nezvládli jsme to. Jsou tak vtipní. Jsou tak dobří. Hlavně Parker. Byla mimo kontrolu.
Harry Elfont: Jediná věc, kterou si pamatuji z natáčení té poslední scény, byl ten Alan Cumming – který je taková láska a nejhezčí, nejvíc pohodový člověk, se kterým se pracovalo – bylo to trochu nepohodlné, protože musel mít holou čepici a pak mít navrchu paruku to. Byli jsme v tomto horkém místě a chudák Alan se jen snažil vydržet, jen se potil a byl velmi nepříjemný.
Opravdu se naučili hrát a ten závěrečný koncert byl skutečný.
Tara Reid: Vždycky říkám, že každý herec chce být rockovou hvězdou, každá rocková hvězda chce být hercem. Vlastně jsme se tyto nástroje naučili. Naučili jsme se tyto písně. Všechny jsme zazpívali. Udělali jsme všechno, všichni tři. Přivedli asi tisíc komparzistů a měli jsme tenhle obrovský stadion nacpaný. Pak moje postava vystoupí na jeviště. Vzal jsem své hole a bouchl je do sebe jako 'jedna, dva, jedna, dva, tři, čtyři.' Přísahám, všichni jsme se na sebe podívali a nemohli tomu uvěřit. Rosario přišla a usmála se na mě. Usmál bych se na Rachael. Hráli jsme. Opravdu jsme si mysleli, že jsme rockové hvězdy. Opravdu jsme byli Josie and The Pussycats v tom momentě.
Rosario Dawsonová: Koncertní scéna byla tak divoká, protože jsme se naučili hrát na naše nástroje a dělali všechny rockové věci, jako je vystupování a jamování. Hudba a projekt byly prostě tak skvělé, že to vypadalo jako na tomto opravdu velkém koncertě, na kterém se všichni bavili. Zajímalo by mě, kdy se budeme moci vrátit k natáčení takových velkých scén se stovkami doplňků, ale bylo to kouzelné a hluboké. Byl to velký den! Přál bych si, abych mohl dav surfovat.
Deborah Kaplanová: Rozdali jsme zdarma koncert velmi populární chlapecké kapely v Kanadě. Lidé se tedy objevili, aby je viděli. Kapela byla volána b4-4.
Rachael Leigh Cook: Úplně jsme měli pocit, že jsme prostě úžasní. A pak si pamatuji, že asi po čtyřech hodinách začali odcházet komparzisté, protože tam byli z vlastní vůle a nedostali zaplaceno. Začali tedy střílet trička z trikových děl. A asi za osm hodin rozdávali auto. Zřejmě to nebylo dost dobré auto, protože většina lidí stejně chtěla odejít. A opravdu jsme se na konci necítili tak úžasně, ale rozhodně jsme okusili, jaké to musí být. A bylo to docela neuvěřitelné.
Harry Elfont: Lidé odešli, protože jsme byli velmi chyceni na vystoupení Pussycats a oni to právě dostávali spěch z vystoupení před tímto skutečným publikem složeným z tisíců lidí, natáčením jsme byli příliš dlouho jim. Takže ve chvíli, kdy jsme se otočili a postříleli dav, někteří už začali odcházet. Takže ani záběry ve filmu ani neukazují plný, plný dav, protože jsme začali ztrácet lidi, když jsme ty úhly natočili.
Počáteční příjem byl komplikovaný.
Rachael Leigh Cook: V té době jsem neměl opravdu široký společenský kruh, což je také pravděpodobně důvod, proč jsem při natáčení toho filmu tolik lpěl na Taře a Rosario. Byl jsem někdo, kdo začal pracovat opravdu mladý. Byl jsem hodně sám. A tak jsem neměl skupinu přátel, která by mi řekla: 'Hej, miluju tvůj film.' Moje reakce na velikost vzorku byla moje nejbližší rodina a možná moje agentura a management. A skutečně mě zaujali obchodní stránkou reakcí na film, ale prostě jsem si myslel, že se mi to líbí. Věděl jsem, že z toho máme velký tlak. Pochopil jsem, že to nevydělává moc peněz, ale až o mnoho a mnoho let později na mě budou mít následky „zklamání“ z pokladny.
Tara Reid: Cením si toho, že to teď lidé vidí. Tehdy to ještě neviděli. Nikdo ten film nedostal. Ale nyní, o 20 let později, a nyní máme kult. Takže to vám ukazuje, že jsme předběhli dobu, ale lidé to nyní vidí. Vidí krásu toho, čím tento film skutečně byl. A bylo to o umění a lásce a rodině a přátelích, to je všechno.
Deborah Kaplanová: Je zřejmé, že úvodní víkend byl tak trochu drtič duší. Ukázat se v divadle doslova vidět vycházet sedm lidí. Páni, tohle byl epický fail. Ale když se Harry připojil na Twitter, začal říkat: "Na Twitteru jsou lidé, kterým se film opravdu líbil." Zrovna v té době jsme to také viděli kapela jménem Charlie Bliss se převlékla za Josie and the Pussycats a odehrála halloweenský koncert na stadionu Shea a zahrála několik písní ze soundtracku. Začali jsme si uvědomovat, že existuje celá skupina hudebníků, zejména mladých žen, které film viděly, které se tím opravdu inspirovaly. Je to film, který není – všichni nemluví o chlapcích, kteří se jim líbí, hodně do nich investovali jejich úspěch jako hudebníků a úspěch jejich přátelství, a to opravdu hodně zasáhlo lidé.
Harry Elfont: Udělali jsme více rozhovorů a za poslední týden jsme měli více žádostí o rozhovory, než jsme kdy měli, když film vyšel. Je to šílené, jak se zvýšil zájem lidí a film se za ta léta rozrostl, na rozdíl od filmu, který udělal hodně hluku, když vyšel, a pak už o něm nikdo pořádně nemluvil. Je to jedinečný a zábavný zážitek, kterým se lidé chtějí na tento film ptát i po 20 letech.
